Pentagramus - Institut Magických Umění

Starověký Egypt a jeho historie

 

 

Cliquez-ici ! pour visiter Egyptos, L'Egypte des pharaons !!! (Nutná znalost francouzštiny!!)

.:. Vítejte na mých stránkách o starověkém Egyptě .:.

 

"Stará říše"

 

Před historické období                    

(10 000 - 3000 př. Kr.)                           

Archaická doba - 1. a 2. dynastie  

(2920 - 2649 př. Kr.)                             

Stará říše - 3. - 6. dynastie            

(2649 – 2150 př. Kr.)                             

První přechodné období - 7. - 10. dynastie   

(2150 - 2040 př. Kr.)                             

Střední říše - 11. a 12. dynastie

(2040 – 1783 př. Kr.) 

Druhé přechodné období - 13. - 17. dynastie

(1783 – 1550 př. Kr.)  

Nová říše - 18. - 20. dyn.

(1550 – 1070 př. Kr.) 

3.přechodné období - 21. - 24. dyn.

(1070 – 712 př. Kr.) 

Pozdní doba - 25. - 31. dynastie

(712 – 332 př. Kr.) 

Makedonská a Ptolemaiovská doba

(řecké období)

(332 - 30 př. Kr.) 

Římská,Byzantská a Arabská doba

Stará říše - 2649 – 2150 př. Kr.

Toto období je též nazýváno dobou menoferskou (králové přenesli své sídlo z Cinevu do Menoferu) nebo dobou stavitelů pyramid.

Třetí dynastie (2649 - 2575 př. Kr.) vládla sto let a začíná snad blíže neznámým panovníkem a zakladatelem této říše, Sanachtem (Nebkou), pravděpodobně synem, nebo vnukem faraóna Chasechemueje. Je o něm známo jen velice málo (záznamy jeho vítězných bojů s beduíny) a ani neznáme místo jeho hrobu. Po něm následuje Džosér a Sechemchet, s nejistým pořadím dále Nabkaré, Neferkaré, Nebka, Chaba a dynastii uzavírá král Hunej. Egyptologové připouštějí, že zde mohli být i další zapomenutí panovníci. Z období vlády této dynastie se zachovaly jen zlomkovité zprávy, často si i odporující. Pouze o králi Džoserovi je jisté, že pokračoval ve výbojích na Sinaj a do Núbie a část těchto území připojil k Egyptu. Toto období se ale zapsalo do dějin jinak - pyramidami. První z nich patřila právě Džoserovi. Je to stupňovitá pramida, která vznikla postupným rozšiřováním mastáby, zřejmě patřící původně králi Sanachtovi. Stojí na pohřebišti města Menoferu, poblíž vesnice Sakáry a jejím stavitelem byl Imhotep. Kromě této pyramidy si dal Džoser postavit i symbolickou hrobku v Ebosevu, která rozměrově nezůstává za pyramidou. Měla osmnáct mísností, délku sto metrů a výšku deset metrů. Nedokončená pyramida jeho syna a nástupce Sechemeta leží asi půl kilometru jižněji. V roce 1954 se archeolog Coném prokopal v této pyramidě až k pohřební komoře.Ta byla uzavřena a v ní stál neporušený sarkofág, který byl však prázdný. Další panovníci této dynastie nám zanechali celkem devět pyramid, jejich majitelé nejsou známi. Dvě leží asi deset kilometrů jižně od Sakkáry, nebyly dokončeny a zřejmě v nich nebyl nikdo pohřben. Další jsou rozesety po celém Egyptu. Poslední pyramidou třetí dynastie je pyramida krále Huneje, ležící u Medúmu. Liší se tím, že i když byla postavena stupňovitá, byla přestavěna v pravou pyramidu. Tuto přestavbu připisují badatelé prvnímu králi čtvrté dynastie Snofrevovi, pravděpodobně synu Huneje, který pyramidu po Hunejově smrti dokončil. Dnes je pyramida zříceninou.

Čtvrtá dynastie (2575 - 2465 př. Kr.) egyptských králů vládla následujících sto let a na trůnu se vystřídali Snofrev, Chufev, Rádžedef, Menkauré a Šepseskaf. Posloupnost vládců ve čtvrté dynastii není zcela ověřena, je možné, že po Radžedefovi byli na trůnu po krátkou dobu králové Hardžedef a Rábef. Nejúspěšnějšími panovníky dynastie byli Snofrev a Chufev. Je doloženo, že Snofrev podnikal válečná tažení do Libye, Núbie a na Sinaj. Na Sinaji získal území s tyrkysovými doly v Gebel Magáře. Podle dochovaných zpráv byl spravedlivým a dobrým vládcem. Ve výbojích na Sinaj pokračoval i jeho nástupce Chufev. Za dalších panovníků se zřejmě poměry v zemi značně zhoršovaly a konec vlády čtvrté dynastie je poznamenán vnitřními otřesy, boji o trůn a celkovým úpadkem říše.

Všichni králové, kteří vládli dostatečně dlouhou dobu, zanechali po sobě pyramidu, první z nich, Snofrev, dokonce tři. Tyto pyramidy stojí u Dáhšúru, vzdáleny od sebe asi dva kilometry. Jižní je satelitní pyramidou, je asi o dvacet let starší než severní a liší se od všech ostatních pyramid, neboť je jako jediná postavena se zalomenými stěnami. Jižní pyramida je první zcela klasickou pyramidou s vodorovně kladenými vrstvami. Předpokládá se, že v ní byl pohřben král, ale důkazy chybí.

Již nikdy v budoucnu se egyptským faraónům nepodařilo vybudovat tak silný a tak přísně centralizovaný stát, jako právě králům 4. dynastie. Je to období nejkrásnějších uměleckých děl celé Staré říše a některá díla patří k absolutnímu vrcholu celé egyptské historie. Obrovský ekonomický a kulturní rozvoj dal možnost vzniku nejfantastičtějším stavbám v dějinách lidské společnosti - pyramidám v Gíze.

Následující panovníci postavili nejznámější a největší pyramidy a to na Gízské náhorní plošině. První je Chufevova, největší a zároveň nejslavnější. V okolí pyramidy je rozloženo přes 150 malých pyramid královských hodnostářů a úředníků a tři dokončené satelitní pyramidy, které byly pravděpodobně určeny jako hrobky manželek. Z nich pouze třetí je známa, byla to Henutsen, která v období 21. dynastie byla ztotožněna s Esétou, "Paní pyramid" a v Sájském období byla její pyramida proměněna v chrám. Vedle těchto tří pyramid jsou základy čtvrté satelitní pyramidy, v níž měla být pohřbena Chufevova matka, poté, co její původní hrobka v Dáhšúru byla vyloupena. Chufev však zřejmě změnil rozhodnutí a královna byla pohřbena v tajném skalním hrobě severně od pyramid. Jak se ukázalo, projevil král zcela nevšední prozíravost, protože je to jediná hrobka čtvrté říše, která nebyla vyloupena. Hrobka byla objevena zcela náhodou v roce 1925 bostonskou expedicí, kdy fotografovi skupiny zapadl stativ do skuliny mezi dvěma kamennými bloky, kryjící její vchod. Hrobka obsahovala několik tisíc předmětů (osobní potřeby, klenoty, zapečetěné nádoby s jejími vnitřnostmi). Jediné překvapení hrobky bylo, že její zapečetěný alabastrový sarkofág byl prázdný.

Druhá gizská pyramida byla hrobkou krále Chafréa se satelitní pyramidkou jeho manželky. Na západní straně pyramidy byly objeveny zbytky příbytků dělníků, zřejmě zaměstnaných na stavbě pyramidy. Kromě pyramidy patří Chaféovi i Sfinga, představující krále ztotožněného s bohem slunce.

Poslední pyramida u Gízy je Menkauréova, podstatně menší než obě předchozí. Je obklopená třemi satelitními pyramidami, z nichž první byla hrobkou manželky. Další dvě jsou nedokončené a jejich majitelé jsou neznámí. Mankauréova pyramida byla podle starých pramenů nejkrásnější pyramidou. Asi do třetiny byla pokryta kamenem z červené asuánské žuly, výše pokračovalo bílé obložení z turského vápence a vrcholek byl opět z červené asuánské žuly. Takto se zachovala až do 16. st., kdy ji o její barevné obložení oloupili Mameluci.

Poslední pyramidou čtvrté dynastie je pyramida krále Radžéfa, ležící nejseverněji ze všech pyramid u vesnice Abú Raoš. Poblíž leží další, mnohem mladší, zničená a zcela anonymní pyramida. Rádžedef patří k nejzáhadnějším panovníkům na egyptském trůně. Není přesně známo, zda byl nástupcem Menkaréa, nebo nástupcem Chufeva. Podle některých pramenů se zmocnil trůnu násilím, vraždou svého staršího bratra. Předpoklad, že byl usurpátorem je v souladu se zmatky panujícími na sklonku čtvrté dynastie i s tím, že jeho pyramida byla zřejmě oficiálně zpustošena nedlouho po jeho smrti. Nasvědčují tomu fragmenty soch, nalezené u pyramidy, které byly rozbity úmyslně a najednou.

Poslední panovník této dynastie Šepseskaf si nedal postavit pyramidu, nýbrž mastábu v mělké prohlubni na sakkarském pohřebišti, jakoby se chtěl distancovat od svých předchůdců. Dá se předpokládat, že úpadek říše na konci čtvrté dynastie byl způsoben mimo jiné i obrovskými náklady věnovanými na stavby pyramid.

Pátá dynastie (2465 - 2323 př. Kr.) dosedla na trůn kolem roku 2500 př. Kr. a vládla sto let. První její panovník Vesekaf, syn krále Rádžedefa, byl před nástupem na trůn veleknězem chrámu boha Réa v Onu. Za jeho vlády se kult boha Ré stal oficiálním kultem Egypta. Veserkaf se zmocnil trůnu se zbraní v ruce a předpokládá se, že uspíšil odchod krále Šepsekafa. Po něm vládli Sahuré, Neferkaré, Šepseskaré, Ránefer, Nevoseré, Menkauhór, Džedkaré a Venís. Králové páté dynastie pokračovali ve výbojích do Libye, Núbie i na Sinaj, ale kromě toho podnikali i mírové plavby po moři do Asie a do Libanonu. Za své vlády postupně organizovali správu země, zesílili úřednický aparát a do vedení státu postavili odborníky z nekrálovské krve. Sami se povýšili na základě ztotožnění s bohem Ré na bohy. Za jejich vlády došlo postupně znovu k rozkvětu říše bezpochyby i proto, že jejich posmrtná sídla jsou podstatně skromnější než stavby čtvrté dynastie. S vyjímkou Šepseskarésa a Menkauhóra, kteří vládli patrně jen krátce, zanechali všichni po sobě pyramidy. Veserkafova pyramida se dvěma satelitními pyramidami stojí na sakkárském pohřebišti a je dnes pouhou hromadou kamení.

V této době se stalo Réovo jméno nedílnou součástí oficiální královské titulatury a završil se vliv Slunečního kultu na vládu a ekonomiku země. Stavba velkých Slunečních chrámů (celkem jich bylo 6, objeveny však zatím pouze 2). Podle pověstí byl otcem dynastie samotný Ra a matkou manželka velekněze Chentkaus I. - snad Menkaureova dcera. Celou dynastii provází stavba malých pyramidových komplexů - snad spojených s hospodářeským úpadkem, ve kterých od dob faraóna Venise nalézáme tzv. texty pyramid.

Následující panovníci opustili Sákkaru a vystavěli čtyři pyramidy a asi deset satelitních pyramid v Abúsíru. Jsou to pyramidy Sahurého, Neferirkarého, Ránefera (která nebyla dokončena a leží v rozvalinách) a Nevoseréova. Mimoto zde byly objeveny dva sluneční chrámy k poctě boha Ré, které dali postavit Veserkaf a Nevoseré. Další čekají na své objevitele, protože podle zpráv jich bylo postaveno celkem šest. Kromě těchto zde stály další vynikající stavby vysoké umělecké úrovně. Jako příklad je možno uvést zádušní chrám Sahurého, který byl vyzdoben reliéfy zobrazujícími život krále a to, jak vypočítali archeologové, na ploše více než 10 tis. m2. Zachovalo se pouze asi 150 m2, dnes většinou v Berlínském muzeu.

Poslední dva panovníci páté dynastie, Džedkaré a Venís, stavěli opět na Sakkáře. Obě pyramidy jsou velmi poškozené, hlavně proto, že stavba nadzemní části pyramid byla prováděna s daleko menší pečlivostí, než-li u staveb čtvrté dynastie. Přesto ale Venísova pyramida znamenala pro egyptology cenný objev. V jejím nitru byly nalezeny nejstarší texty pyramid. Obsahují rituální hesla, použitá při mumifikaci králova těla, dále formule pro průchod krále záhrobím a nakonec formule k poctě bohů. Nalezení textů pomohlo podstatně odhrnout roušku zahalující náboženské rituály spojené s mumifikací, i představy starých Egypťanů o posmrtném životě.

Šestá dynastie (2323 - 2150 př. Kr.) vládla přibližně 130 let. Na trůnu se vystřídali králové Teti, Veserkaré, Pjopej I., Merenré a Pjopej II. Je možné, že zde byli ještě další, blíže neznámí panovníci, mezi nimi snad i královna jménem Nitokretoje. První král z dynastie Teti, byl podle zpráv zavražděn tělesnou stráží. Jeho nástupce Veserkaré vládl velice krátce a nevíme o jeho hrobu nic. Pjopej I. byl synem Tetiho a předpokládá se, že se zasloužil o krátkou dobu vlády svého předchůdce. Jeho válečné výpravy směřovaly do Núbie a do Sýrie. Po něm dosedl na trůn Merenré, ale zemřel pravděpodobně mlád, protože na trůnu jej vystřídal jeho šestiletý syn, Pjopej II. Podle dochovaných zpráv se dožil sta let, to znamená, že vládl 94 let.

Celé toto období je charakteristické výraznou hospodářkou krizí a úpadkem moci, velkými vojenskými výboji po celou dobu 6. dynastie, jejíž nejčastějším cílem byla pravděpodobně Palestina a Asijské země. Velký úpadek je charakterizován také chudší výzdobou hrobek, jak královských, tak běžných Egypťanů.

S vyjímkou Veserkeréa, o němž jsme se již zmínili, si všichni jmenovaní nechali postavit pyramidu v areálu sákkarského pohřebiště. Za zmínku stojí, že pyramida Pjopeje II. měla sedm satelitních pyramid. Tři z nich byly hrobkami královských manželek a čtyři byly rituálními pyramidami. Všechny pyramidy šesté dynastie obsahují texty pyramid, obsahově shodné s Venísovými texty, ale navíc obsahují reliéfy a texty popisující soukromý život krále a jeho dvora.

         V posledních desetiletích vlády Pjopeje II. došlo v říši k zmatkům a rozbrojům. Starý král zřejmě nedokázal udržet moc ve svých rukou a tuto postupně přebírali královští úředníci. Zachovaly se rovněž zprávy o procesech se dvěma vzdorokráli a o procesu se zrádnou královou manželkou Imtes. V zemi zavládla anarchie a po smrti krále Pjopeje II. zanikla i Stará říše.

Stará říše byla velkou epochou egyptských dějin. Vznikla v ní monumentální díla stavitelského i sochařského umění. Všechno k čemu Egypťané v malířství, sochařství, architektuře a písemnictví dospěli, bylo jejich výtvorem a objevem. Neměli možnost konfrontace s cizími vzory a o to je jejich výkon cennější. Rozvoj kultury a civilizace byl však v přímém rozporu s vývojem sociálních problémů. Vzestup výroby, válečné výpravy a daňový systém urychlovaly proces majetkové a třídní diferenciace. V zemi přibývalo otroků, kteří společně se zemědělským obyvatelstvem byli nuceni pracovat na královských stavbách a hospodářstvích. Král a hodnostáři prosazovali stále tvrději svou nadvládu na lidech, a to mocensky, ekonomicky i ideologicky.

 

 

 

 

      .: Shoutííík:. 

  GuestBook!!!

 © 2006 by Freya Sincereblue Zaraza